Aplikace, která vůbec
neměla vzniknout.

Stačilo jedno prázdninové kafe v Písku, jedna zdánlivě nesplnitelná podmínka a dva dny Lukášova hraní s kódem.

Markéta a Lukáš při práci na Digitálním pedagogickém diáři

„Digitální verze nikdy nebude.“

Pedagogický diář tvořím už sedm let. Vznikl jako papírový parťák pro učitelské plánování, reflexi a práci s vlastní kapacitou — a dlouho jsem byla přesvědčená, že právě tak má zůstat.

Když jsme se s Lukášem během prázdnin potkali, mluvili jsme původně o něčem úplně jiném. Vyprávěl mi ale, jak si hraje s vibe codingem. Řekla jsem mu, že digitální diář by mi dával smysl jedině tehdy, kdyby dokázal vyfotit papírovou stránku a zápisky opravdu převést do aplikace.

O dva dny později přišel první funkční nástřel.

Papír není nepřítel

Nechceme nutit všechny zápisky do obrazovky. Digitál má papír doplnit tam, kde je užitečnější.

Čas není nafukovací

Aplikace nepočítá jen úkoly, ale i jejich čas, rozvrh, rezervu a skutečnou kapacitu dne.

Vývoj s vyučujícími

Nechceme hádat, co školám pomůže. Proto aplikaci ladíme s těmi, kteří ji používají v praxi.

Digitální pedagogický diář tvoříme společně a postupně.

Markéta&Lukáš

Jdeme to společně
doladit?

Počet míst není omezený. Začít můžeš hned.

Ano, chci testovat
Chci testovat
Náš příběh · Digitální pedagogický diář